Kleinfunksprecher d, ve zkráceném označení Kl.Fu.Spr.d, je miniaturní
radiostanice určena pro pěchotu, zejména pak pancéřové granátníky,
s operačním dosahem 1-4km, podle použité frekvence. Koncové označení
„d“ znamená “Dorette", tedy zdrobnělina jména „Dora“ jak byla označována
jiná pěchotní radiostanice Torn.Fu.d2. Frekvenční rozsah Dorette (32-38 MHz)
se překrýval s rozsahem doposud běžně používané Dory (33,8-38 MHz),
navíc byl rozšířen tak, aby byla možná komunikace i s Feldfunksprecher f
(27.2-33.3 MHz) a tankovou sestavou FU5 (30.2-33.4 MHz). Dorette byla do
výzbroje zařazena v prosinci 1944. Pro napájení byly použity dvě suché
zinkové baterie. Žhavící baterie (L.S. 1.4) s napětím 1,4V a anodová
baterie (L.S. 150 bp) s napětím 150V. Použití těchto baterií značně n
apomohlo miniaturizaci celé sestavy. Na druhou stranu, právě tyto
baterie byly i slabostí radiostanice, jelikož jejich doporučená provozní
teplota je +20°C. Tento fakt do značné míry znemožňoval jejich používání
v zimním období, kdy bylo doporučováno nosit bateriový box pod zimním
oblečením. První kusy těchto radiostanic byly údajně letecky dopravovány
do Kurlandské kapsy. Neexistuje však mnoho důkazů o tom, že by byly do
konce druhé světové války ve větší míře nasazeny přímo na frontě.
K tomu pravděpodobně přispěl již výše zmíněný problém s akumulátory.
Dorette byla dodávána ve dřevěném kufříku, "Transportkasten a", který obsahoval:
radiostanici, bateriový box, anodouvou a žhavící baterii, prutovou anténu,
sluchátka Dfh.f, hrdelní mikrofony Kmf.c, návod k obluze daný předpisem D 1037/5.
Československá radiostanice RF-11 je často označována jako kopie německé Dorette.
V zásadě ji lze však označit za originální československou konstrukci
inspirovanou německou předchůdkyní. Jako prototyp vznikla v roce 1948
radiostanice RC 473 s krycím jménem „PÁNEK II“. RF 11 byla vyráběna v
letech 1948 až 1951 ve variantách RF 11, RF 11a a RF 11b s frekvenčním
rozsahem 23-28 MHz, a RF11M a RF 11M/2 pro pásmo 48,5- 51,5 MHz.
Pracovní dosah se pohyboval v rozmezí 1-3km v závislosti na povaze terénu a
pracovní frekvenci. Napájení bylo zajištěno anodovou baterií VV8084 s
napětím 120V a třemi monočlánky s napětím 1,5V pro žhavení.
Radiostanice se také dodávala ve drěvěném kufříku, který obsahoval:
radiostanici, bateriový box, kalibrátor RF 11-1, nosný popruh, sluchátka,
hrdelní mikrofon, drátovou anténu, prutovou anténu, anténní cívku,
3 monočlánky 1,5 V a anodovou baterii 120V, náhradní součástky.
Pro potřeby civilního využití byla v roce 1952 vytvořena civilní verze
pracující s jedním pevně nastaveným kmitočtem pod názvem Orlík.
Název radiostanice úzce souvisí se stavbou přehrady Orlík,
pro jejíž potřeby byla využívána. Oproti RF-11 se však jednalo o
jednokmitočtovou radiostanici vyráběnou v 7 variantách dle pracovní
frekvence (označení A-G).
Autor: L. Soukup ml.