07:34:52
Hlavní strana
mail

Nick:
Heslo:

Untitled Document
Stručná historie pušek a karabin Mosin

 

 

Puška Mosin vz. 1891 ráže 7,62 54R byla zavedena do výzbroje ruské carské armády jako standardní zbraň pěchoty v roce 1891. Konstruktérem zbraně byl Sergej Ivanovič Mosin, který se s touto zbraní zúčastnil soutěže, kterou vypsala ruská armáda a nejlepší zbraň vzešlá z této soutěže měla být zavedena do výzbroje. V této soutěži byla Mosinově pušce soupeřem mimo jiné i puška belgického konstruktéra L. Naganta a konečná podoba Mosinovy pušky údajně má i některé části inspirované puškou L. Naganta, což mnohdy vede k tomu, že hlavně v západních zemích je puška označována jako Mosin – Nagant. O míře inspirace se dodnes vedou spory, ale je jisté, že se rozhodně nejedná o pouhou kopii Nagantovy pušky. Pušky byly do výzbroje zavedeny ve třech variantách, a to jako pěchotní, dragounská a kozácká puška. Jednotlivé varianty se mírně lišily. Puška byla postupně upravována a modernizována a v roce 1907 byla zavedena karabina vz. 07, která se lišila především menší délkou a nebylo možné na ni nasadit bodák. Karabina byla používána především technickými druhy vojsk, kde by puška v plné délce překážela. Po revoluci v Rusku v roce 1917 a vzniku Rudé armády byla jako standardní zbraň zavedena dragounská varianta. V roce 1930 byla zavedena modernizovaná puška s označením vz. 91/30. Modernizovaná verze karabiny byla zavedena jako vzor 38. Během války s Finskem a následně pak po vypuknutí Velké vlastenecké války po napadení Sovětského svazu Německem se v bojích ukázalo, že se sice jedná o přesnou, odolnou a spolehlivou zbraň, ale její délka 1 230 mm bez bodáku je mnohdy na obtíž. U karabin, které byly o cca 200 mm kratší, tento problém nebyl, ale zase se na ně nedal nasadit bodák, který se v té době v boji ještě používal, byť ne tak často, jako během 1. světové války. Řešením byla karabina vz. 44, což byla karabina vz. 38 opatřená sklopným bodákem. Spojovala v sobě obratnost krátké karabiny s možností použít bodáku jako u pěchotní dlouhé pušky. Celkově se dá říci, že se S. I. Mosinovi a jeho následníkům, kteří pušku modernizovali, podařilo zkonstruovat zbraň, která bez problémů pouze s menšími změnami prošla dvěma světovými válkami a byla např. používána ještě během vietnamské války. Konstrukce závěru nebyla sice tak technicky propracovaná, jako u pušek systému Mauser a jiných, ale za všech okolností se jednalo o spolehlivou, odolnou a přesnou zbraň, nenáročnou na údržbu a účinnou i v rukách hůře vycvičeného vojáka a i ve velmi obtížných podmínkách.

 

Mosin1891

 

Mosin44

 

 

Autor: A. Havránek