09:52:13
Hlavní strana
mail

Nick:
Heslo:

Untitled Document
Úvod do linkové komunikace Wehrmachtu

 

 

Jedno staré moudro říká, že bez spojení není velení a je tomu opravdu tak. Funkce spojařů, dříve spíše poslů, je zde od počátku historie válčení. Vynalezení telegrafu a následně telefonu v 19. století přineslo do vojenské strategie zcela nový rozměr, kdy mohly být zprávy doručovány takřka „bleskově“. Základem spojařských vojsk wehrmachtu se staly tzv. „Telegraphentruppe“, tedy telegrafní jednotky, které vznikly v roce 1899 jakožto samostatná armádní složka. V průběhu první světové války bylo těmito jednotkami využíváno zejména telegrafů, polních telefonů, holubů a prvních poměřeně primitivních radiostanic. V meziválečném období byly spojovací jednotky v rámci Reichswehru stále zdokonalovány. Jejich špičkovou technickou vybavenost zaručovaly precizní německé firmy jako např. Siemens, Lorenz, Telefunkten a tak dále. Navzdory tomu, že radiostanice disponovaly velkou flexibilitou která byla např. v rámci Blitzkriegu velmi ceněná, byla stále upřednostňována linková (telefonní) komunikace. Během druhé světové války byla vybudována neuvěřitelně hustá komunikační síť, která spojovala několik kontinentů. Tato síť zahrnovala jednak již existující telefonní linky, linky nově natažené a provizorní polní vedení ať už na krátké, nebo dlouhé vzdálenosti. Existovala celá řada přístrojů a doplňků, které umožňovaly nepřeberné množství funkcí a variant. Nejzákladnějším přístrojem v této síti byl polní telefon, který umožňoval spojení z prvních linií až k vrchnímu velení. V roce 1933 byl do výzbroje zaveden nový typ polního telefonu Feldfernsprecher 33 (FF33) společně s novou telefonní ústřednou a dalším příslušenstvím. Tento telefon vynikal svoji robustností a jednoduchostí. Obal byl tvořen z bakelitu do kterého byl vložen kovový rám celého telefonu jež bylo možné snadno vyjmout a telefon vyčistit nebo opravit. Sluchátko bylo připojeno z horní části přes 5 pólový konektor a bylo možné jej snadno odpojit a nahradit. Na horním panelu se dále nacházely 2 svorkovnice pro připojení linkového kabelu, 2 pólová svorkovnice pro příposlechové sluchátko a testovací tlačítko pro ověření funkčnosti zvonku. Po připojení bylo možné víko telefonu zavřít tak aby byl mechanismus chráněn před prachem a deštěm. V průběhu války bylo vyrobeno vice než 1,6 milionu těchto polních telefonů 24 různými výrobci z celé Evropy. Existovala celá řada dalších typů telefonů využívaných wehrmachtem jako například „Tischfernsprecher 38“, který byl vyvinut jako stolní varianta FF33, dále „Amtsanschiesser 33“ určen pro komunikaci ve veřejné síti a tak dále. Nezbytnou součástí celé sítě byla i telefonní ústředna. Tou nejzákladnější polní variantou byla „Kleiner Klappenschrank zu 10 Leitungen“ tedy malá klapková ústředna pro 10 linek. Linkové připojení bylo provedeno pomocí 2 základních svorek a to “La” (“Leitung a” - vedení a) a “Lb/E” (“Leitung b / Erde” - vedení b /zem). Samotné spojení mezi telefony bylo proveden buď 2 samostatně taženými vodiči, nebo jen jedním a zemnícími kolíky. Druhá varianta byla podstatně náchylnější k odposlechům, a z toho důvodu byly v rozsahu 3km od první linie využíváno 2 kvodičováho spojení. Existovaly 3 základní typy kabelů pro různé délky vedení. Pro vzdálenosti okolo 10km bylo možné použít “Leichtes Feldkabel”, tedy lehký polní kabel, který byl na malých cívkách po 500 metrech. Dále “Schweres Feldkabel” (těžký polní kabel), jež byl na vetších převážně kovových cívkách po 1000 metrech a mohl být požit na vzdálenosti 10-60km. V poslední ředě “Schweres Feldfernkabel”, který bylo možné použít na vzdálenosti až 120km. Jednalo se o kompaktní 4 žilový kabel zakončený velkými převážně hliníkovými konktory a byl navinut na cívkách po 250metrech. Základní telefonistická jednotka (“Leichten Fernsprechtrupps”) se skládala ze 4 mužů a velitele.

 

FF33

Polní telefony Feldfernsprecher 33, vlevo s otevřeným víkem kde je zřetelné připojení sluchátka, uložení kličky pro zvonkový generátor a dvě svorky pro připojení linkového vedení, vpravo telefon se zavřeným víkem a odloženým sluchátkem tak jak to bylo běžné. Uprostřed se nachází klapková ústředna pro 10 linek.

 

TF38

Vlevo stolní polní telefon Tischfernsprecher 38, který měl baterii zvlášť v připojeném boxu. Vpravo Amtsanschiesser 33 určen pro komunikaci ve veřejné síti včetně koženého pouzdra a pouzdra na sluchátko.

 

TF38

 

TF38

Použití FF33 v poli

 

TF38

Manipulace s cívkami s těžkým polním kabelem “Schweres Feldfernkabel”

 

TF38

Každý ze dvou vodičů linky byl tažen zvlášť.

 

 

Autor: L. Soukup ml.